HR trauma

Mam jednoho manchestersko-slovenskeho kamarada (Tome P., rec je o tobe), ktery ze srdce nesnasi cokoli, co ma co spolecneho s personalnim oddelenim. Jeho dramaticka vypraveni o Human Resources Ladies, ktere zlovolne nici mladym, nadejnym informatikum karieru, protoze na papire neodpovidaji profilu idealniho kandidata, byvaji doprovazena odleskem hruzy v ocich a popuzenou gestikulaci. Priznam se, ze jsem az do dneska mela pocit, ze urcite trochu prehani, prece to nemuze byt tak strasne. JE.

Rozhodla jsem se, ze kdyz uz jsem jednou v megasuperhyper nadnarodni korporaci, ze toho vyuziju a ackoli z toho nevytriskam nic pro budoucnost, protoze jsem absolutne neschopna ve vsech tech networking, small talk a connections-making, tak ze si to udelam alespon tak zabavne, jak to jen jde. Podle vzoru me milovane spolupraktikantky jsem zacala psat do ruznych oddeleni maily ve smyslu "dobry den, a vy v e.onu delate jako co?" a s zadosti o rozhovor. Napjate cekani na (negativni) odpovedi jsem si zkratila tim, ze jsem se vypravila na pokec s reditelkou jedne sekce personalniho oddeleni. Ne, ze bych od toho neco cekala, protoze cim jsem starsi, tim min dokazu vychazet s lidma, takze prace v personalnim oddeleni by byla horsi nez vetsina mych nocnich mur, no ale rikam, kdyz uz tady jednou jsem... Destivym odpolednem jsem se propletla mestem ve meste e.onovskou hlavni budovou (ja jsem doma v jedne z vedlejsich budov na druhe strane Ddorfu), za sebou privlekla Julii (spolupraktikantku s orientacnim smyslem pytle brambor) a nasla spravnou kancelar reditelstvi "e.on Academy". Co dela e.on academy - zameruji se na podporovani potencialu potencionalnich manazerskych elit, organizovani osobnost vyvijejicich workshopu, vybirani adeptu na pozice senior managementu, celopodnikove rekrutovani nadejnych, dynamickych spolupracovniku... teda tak nejak, po pulminute vypraveni Frau Zapomnelajsemjaksejmenuje jsem prepla oblicejove svaly do stand-by vylice-me-zajima-co-rikate-vyrazu a zasnila se nad jablecnym kolacem, co jsem si ho planovala dat k odpoledni svacine (ja jsem vazne nenarocna). Kdyz se mi zacaly klizit oci, doslo mi, ze by nebylo nejlepsi takhle usnout, a zacala jsem znova poslouchat, zrovna byla rec o workshopu, kterym musi projit kazdy, kdo se chce v e.onu dostat do vyssiho managementu. Je to jak z filmu - par chudaku vyrazi na vikend do opusteneho hotelu v horach, kde jsou jen oni a tym pozorovatelu. Kandidati dostavaji ukoly, ktere musi resit, a jsou celou dobu sledovani a hodnoceni ostrizim zrakem personalistu. Na konci jsou oznamkovani pismeny A, B, C ci D - A je dobre ("kandidat vhodny pro senior management"), B je budiz ("kandidat ma velky potencial, ale je lepsi nechat mu jeste chvili casu pro osobnostni vyvoj"), C je prusvih ("potencial tam je, ale kandidat by musel projit celou radou dlouhotrvajich skoleni") a D je total epic fail ("pro kandidata je vhodne zustat na pozici, na ktere ted je"). Kdo chce do senior managementu, teto opicarne se nevyhne.

Uznavam, asi nebylo nejlepsi uvest se otazkou "a jak presvedcite zamestnance, aby tohle brali vazne?". Ale ta pani se me prece nemusela pokusit zabit pohledem. Jeste predtim vykladala neco o reci tela, tak ted se vyjadrila docela jasne, zaklonila se na zidli, zkrizila ruce, vrhla na me zly blik a prohlasila "nic jineho jim nezbyva". Od te chvile me ignorovala a venovala se jen Julii, ktera nadsene nadskakovala a prikyvovala, ze je opravdu strasne, kdyz se do senior managementu dostane nekdo nevhodny, protoze pak muze demotivovat cely tym a spolecnosti tim zpusobuje nevycislitelne ztraty! Co senior management, vsechny zamestnance bysme meli nahnat na rok do chatrce v pralese a tam sledovat jejich tymoveho ducha v krizovych situacich! Kristova noho, to prece nikdo nemuze myslet vazne. Ja si vzdycky myslela, kdyz moje mama odjizdela s nasupenym vyrazem a vetou "jedu ze sebe delat blbce" nekam do odlehleho venkovskeho hotelu na tymova skoleni, ze je jeji nelibost jen velkorysa pretvarka, abych ji nezavidela dospelackou verzi vikendove chlastacky na chate; ted uz vim, ze to opravdu zadna sranda nebyla.

No ale. Hodinu a pul jsem pak prece jenom nejak prezila. Jablkovy kolac si dala. Predstavu o personalnim oddeleni si udelala. Rozhodnuti, ze to neni nic pro me, si potvrdila. Timto nechci hanet personalni oddeleni - vim, ze hodne lidi to zajima a chcou v tom pracovat, neberte tohle prosim osobne, je mi jasne, ze bez toho to nejde. Jen teda e.onovska verze byla na muj vkus ponekud prehnana a sebestredna. Tohle berte prosim jen jako subjektivni pohled jedne stare cynicky, jeste k tomu v tuto chvili mirne spolecensky unavene, protoze jsme meli firemni vecirek (v "city beach" na strese desetipatroveho baraku, nebyt nepretrziteho deste (proto jsem byla v deset doma) by to bylo super) s alkoholem zadarmo. Neco na tom e.onu je.